Budoucí prezident EK by měl být z východního členského státu EU, říká Larentiu Rebega

Ten pro Gatzeway Pundit uvedl, že je názoru, že nový předseda Evropské komise (EK) z východní části EU by obnovil rovnováhu v EU. Velkým problémem Evropské unie je to, že se nedokáže rozhodnout, co chce být: Nadnárodním státem (federativní nebo konfederativní) nebo organizací, která má zájem o jen spolupráci. Tento institucionální paradox by ale mohl vést k zániku EU.

Dnešní evropské instituce se jen těžko srovnávají s tradičními demokratickými institucemi národních států. Jinými slovy: Je to nepořádek! Mezi orgány EU má nejdůležitější úlohu EK a předseda Evropské Komise (EK) je chápán jako osoba s evropským mandátem.

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční v roce 2019. Parlamentní většina by pak měla rozhodnout, kdo bude dalším předsedou EK, protože stávají Juncker končí.

Přinejmenším v roce 2019 bude předseda EK jmenován, stejně jako dosud, podle jednání v Evropské radě s 27 členskými státy. Parlament proto bude hlasovat o kandidátovi v důsledku "malé dohody" mezi vládami EU, de facto jen formálně. To samozřejmě není demokratický proces, ale spíše obchodování s koňmi mezi vybranými handlíři.

Německo mělo pouze jednoho prezidenta Evropské komise Waltera Hallsteina, v roce 1957, který byl prvním prezidentem vůbec, a který je pro údajné nacistické zanícení autorem takového demokratického paskvilu, jaký dnes EU představuje. O deficitu demokracie už nelze vůbec hovořit, jde opravdu spíše o koňské trhy s kandidáty, dotacemi a lhostejným všeschvalujícím parlamentem, o jehož volby je stále menší a menší zájem.

V politických kruzích v Berlíně se předpokládá, že dalším předsedou EK bude Němec, protože politika Merkelová se Evropě zajídá a tak Německo usiluje o posílení svého postavení. Padají jména jako Altmayer, Manfred Weber a samotná Merkelová se nechala nominovat spřátelenými žurnalisty, protože její pozice je stále slabší a slabší a vítěznýá vstup do OSN už jí nepochybně nehrozí. Její vítací politika selhala a její cenzura připomíná začátky vlády nacistů

Pokud se však pozorně podíváme, tak za posledních 15 let na post předsedy EK byl zvolen vždy představitel kompromisní dohody. Byť Juncker byl zřejmý omylem, neboť místo sjednocování a rozšiřování EU svou arogancí ji spíše oslaboval a rozbíjel. Juncker, Barroso, Prodi nakonec v dějinném měřítku neobstáli. Proto se nezávislost a svrchovanost členských států v současné době objevuje jako nejkritičtější trend v evropské politice a v EU vůbec. Očekává se proto, že ve volbách v roce 2019 populistické a nacionalistické strany získají mnohem více mandátů a plány Německa minimálně ohrozí.

Brexit v EU způsobil spoušť a nikdo se ji nesnaží vyřešit. Zničená rovnováha v EU tandem Francie-Německo nechává lhostejným. Zlaté roky Evropské unie, pokud existovaly, byly ale vždy kompromisem, dialogem a rovnováhou. To dnes vůbec neplatí

Chce-li Evropská unie zůstat jednotná, soudržná a silná, musí se strategicky vyhnout jakémukoli rozdělení: mezi bohatými a chudými, velkými a malými, západními a východními. Musí také respektovat suverénní národy a státy. Pouze tehdy , pokud budeme svědky rebalancování evropského projektu se správnými ambicemi a zaměřeného především na hospodářskou spolupráci, nikoli na politickou kontrolu a dominantní postavení, a bude dosaženo pokroku při řešení otázek migrace, má EU šanci na další pokračování. Jinak můžeme začít počítat čas do jejího konce.

(úprava textu redakce)