Eva Sádecká: Zázračná proměna

Sníte o hluboké relaxaci? To není jenom zavřít oči a správně dýchat. Je to víc. Vstoupit do sebe, zavřít dveře všemu, co vás dosud trápilo a nechat to odejít.

Už dlouho jsem snila o úžasné masáži. Voňavé, aromatické, příjemné. Uvolňující, osvobozující.

Po něžných dotecích, i těch trošku drsnějších, které rozbíjejí skořápku nepohody. Tu naši ulitu, chcete-li.

Nevím, jak vám, ale mně tato ulita už těsnila. Chvíli tu bylo dobře, trošku se skrýt před světem, uniknout realitě, nemyslet na minulost.

Co kdybychom na chvíli odložili vše, co víme, co vlastníme, s čím se stotožňujeme? K čemu jsme bláhově připoutáni, k čemu tíhneme, před čím utíkáme, jakou představu o sobě chováme?

Co kdybychom začali znovu, úplně od nuly, od naprosté nahoty duše?

Dokážeme to?

A co když si to moc přejeme, toužíme zbavit se nánosů, které jsme za léta nastřádali. Nejen věcí, ale všeho, co jsme dosud považovali za důležité.

Měníme se, mění se vše kolem nás.

Prsten po babičce už pro nás nemá tu hodnotu, jako dřív. Je to jen prsten.

Babička byla důležitá tím, že byla. Jaká byla. To si neseme dál, možná její odkaz. Co nám říkávala, že nás měla ráda. Že se smála našim vtipům a chovala k nám respekt, úctu, porozumění.

Když odešla, jakoby odlétl motýl z našeho života.

Další "důležitou" součástí našich životů jsou pro někoho knihy, knihovny, letitá dědictví. Dnešní doba knihám příliš nepřeje. Tak si ponechejme jen ty, které s námi rezonují, ke kterým se rádi vracíme a dejme prostor těm, které ještě přijdou. Ostatní nás jen obírají o energii.

Jako všechno, co se nám už do nového života nehodí.

Toužíme po velkém životním úklidu, víme, jak moc jej potřebujeme, ale ne a ne s k němu donutit.

A najednou je tu masáž, něco jako vstupenka do nebe a vy najednou víte, víte přesně, co chcete.

Co si ponecháte a co pošlete dál...

Starou práci, pochybnosti, nejasnost, špatné vzpomínky, oblečení, které vám stále sluší, ale nosit 20 let stejné šaty?

Výstřižky z novin, tak důležité, že nám zabírají místo, čas a možnost něco prožít.

Myslím si, že jestli má v životě něco skutečnou cenu, jsou to zážitky.

A když se říká, že peníze jsou láska v akci, je to ta nejlepší výměna.

Svět zážitků, pocitů, vůní, božského klidu. Ráj na zemi.

Jako kdybychom někdy na něj zapomněli, nevzpomínáme si, nic necítíme.

Neprožíváme kouzlo svého pravého potenciálu, čisté bytí.

Přes plášť našich myšlenek, strachů a úzkostí není vidět světlo. Chybí nám obyčejná radost.

Radost se probudit, těšit se z krásných okamžiků.

Vítat den s úsměvem.

Přivítat se navzájem.

Kam zmizelo štěstí z našich dnů?

Kam zmizela láska z našich životů?

PS:

Proměna nastane, štěstí je na blízku,

už je čas propustit své srdce z řetízků.

Máš nové přátele a záříš vděčností.

Zázračné stalo se jen díky milosti.