Jiřina Zvárová: Jak jsem vložila peníze a nešla na rande

Vložila jsem peníze do bankovního automatu. Přesně tam mě nasměrovala pracovnice banky. Měla jsem dvacet tisíc v hotovosti z tržeb a chtěla jsem si je dát na účet. Bankovní mašinka svítila novotou a já neviděla žádný problém. Peníze jsem tedy vložila. A problém byl tu.

Mašinka zaskuhrala, zablikala, a nic. Lehce jsem ji poťukala a nic. Nějaký lístek? Nic. Peníze zpět? Nic. Kopla jsem jí a pořád nic.

V bance na lince by převelice způsobný úředník a moc a moc a moc se omlouval, že prý technik dojde, vše zjistí, peníze vybere a oni mi mé peníze, pokud je tam najdou, připíšou na účet. Bude to hned a šupito presto.

Za tři dny jsme opět volala a moc a moc a moc se omlouval, že prý technik dojel, zatím to nemají v systému, a že mi prý vše brzy potvrdí. Byl tak úslužný, že jsem si myslela, že mě pozve na rande. Nepozval.

Za deset dní se moc a moc a moc se omlouval, že prý už je to v účtárně, technik vše našel, je to jen ve zpracování a už to bude.

Za 14 dní se moc a moc a moc se omlouval, že prý už to má příslušné oddělení a dává to ke schválení.

Za 18 dní se moc a moc a moc se omlouval, že prý vše je schváleno a peníze mi na účet připíší, jen co to počítače zpracují, protože se to prý do nich musí dát ručně.

Za 23 dní, kdy jsme se nemohla nikoho dovolat.

Za 25 dní se opět moc a moc a moc se omlouval, že prý zítra to budu mít na účtě.

26 den se peníze skutečně na účtu objevily. Mezitím jsem všechny platby musela řešit jinak a celou tu dobu jsem neměla v ruce nic, čím bych u nějakého soudu prokázala, že jsem ty peníze do té jejich mašiny vložila.

28 den jsem u této banky zrušila účet. Ten, co se mi moc a moc a moc se omlouval mě na rande nepozval. A bylo mi to jedno.