Lubomír VYLÍČIL - Připravujeme se na válku? K čemu slouží houfnice

Ujasněme si, co je to ta houfnice a k čemu se používá. To je nějaké dělo, řekne laik. A má v zásadě pravdu. Je to dělo. Jenže dělo vysoce specializované. Na rozdíl od kanonu, který střílí přímo na cíl - asi tak, jako se z pušky pálí na terč - má houfnice úplně odlišné použití. Střílí vzhůru, pod velikým úhlem. Zdánlivě kamsi k nebi. Její granáty opisují vysokánskou křivku a k zemi dopadají shůry. K čemu to může být dobré?

Dá se tak střílet "za obzor". Za kopec, terénní vyvýšeninu, za les a taky třeba do zákopů.

Tady už začíná každému svítat. Proč se stále připravují na konvenční střetnutí s regulérní státní armádou protivníka disponující pěchotou, tanky, letadly a děly, když nás žádná taková neohrožuje? A po Evropě se přitom plíživě rozlézá dvoumiliónová masa vytrénovaných dobře živených mladých mužů vojenského věku - pravda, občas chatrně maskovaných skupinkami žen s dětmi - kteří se zcela zjevně rozmisťují v ekonomických a správních centrech evropských států - a své nepřátelství k nám a našemu světu se už ani nenamáhají skrývat.

Kdo tu chce válku? Nedávno se třeba proslechlo, že skupinka poslanců (Jana Černochová, Ivan Gabal, Jan Hamáček, David Kádner, Martin Stropnický, Marek Ženíšek) připravuje změnu ústavního zákona o vysílání českých ozbrojených sil do zahraničí a o povolování využití území ČR pro operačně-taktické přesuny cizích vojsk, včetně poskytnutí území ČR pro cvičení cizích vojsk. Je prý nutné zajistit aby mohla vláda ČR dostatečně pružně reagovat na aktuální potřeby ČR, našich spojenců a taky prý zachraňovat naše občany, kdyby je někdo unesl...

Takže si pojďme shrnout:

1) Generalita naší armády se (pod laskavým, otcovským vedením soudruhů z Bruselu a NATO) připravuje na klasickou, konvenční válku s plnohodnotnými ozbrojenými silami nějakého velkého státu. Se značnou pravděpodobností na válku útočnou.

2) Naši propagandisté usilovně sugerují obyvatelstvu pocit "ruské hrozby". Tedy v zásadě iracionální obavu z ohrožení státem, který vůči nám nevznáší žádné územní ani majetkové nároky, který má dostatek vlastních zdrojů i území, a který je od nás oddělen poměrně širokým bezpečnostním koridorem dalších zemí.

3) Někteří zákonodárci vynakládají značné, byť skryté úsilí, aby co nejvíce usnadnili výjezd našich vojáků do "přespolní", koaliční války v cizině.

4) Titíž se zároveň snaží co nejvíce zjednodušit průjezd a zejména pak "vstup" cizích vojsk na naše území. Přesto, že mezi staršími obyvateli ještě nezanikla vzpomínka na to, co takový "vstup" může znamenat...

5) Současně se titíž členové zákonodárného sboru pokoušejí vymanévrovat z rozhodování o "výjezdu", "průjezdu" a "vstupu" volené zástupce lidu této země.

6) Průběžně pak probíhá skrytá sabotáž obrany teritoria a plíživá "prevence" samoozbrojení obyvatelstva po případném vzbouření lidu.

Kdo si přitom vzpomene na usilovné rozdávání "zastaralých" útočných pušek z armádních skladů všelikým spřáteleným bojovníkům v zahraničí, například na dary tisíců SA-58 a miliónů nábojů Kurdům (cestou USA) na počátku roku, nemůže zakrýt znepokojení. Nejde o to, kde ty kvéry skutečně skončily a komu posloužily. Jde o postupné a nenápadné vyprázdnění těch kdysi nedotknutelných zásob jednoduchých, účinných, spolehlivých a blbuvzdorných ručních zbraní, určených k obraně vlasti. Zbraní, jejichž použití zvládne jakýkoli normální chlap během půlhodinové instruktáže.

Takových bylo kdysi ve skladech okolo 800 tisíc. Tedy zhruba tolik, kolik bojeschopných mužů je schopen náš stát zmobilizovat v případě ohrožení. K nim náboje, maskáče... A teď tam není téměř nic. Pod neprůstřelnou záminkou modernizace. Ale člověk podezřívavý, a tomu nás režim po desetiletí učil, by mohl dojít k přesvědčení, že za vyprázdněním mobilizačních skladů může být i jakýsi postranní úmysl. Nebo obava. Že si někdo třeba vzpomněl, co proběhlo v Albánii na počátku devadesátých let, když se tamější lid vzbouřil a podobné sklady albánské armádě vyraboval.

Anebo se pleteme?