Marian Kechlibar: „Mohla by se v jižní Francii jednoho dne zopakovat alžírská občanská válka?“

Je to jedna z mých nočních můr, protože v současných poměrech světa nemůžu vyloučit odpověď znějící "Ano".

Některé ingredience, které vedly v Alžírsku k osmiletému zabíjení mezi bývalými sousedy a skončily úplným zánikem - naštěstí vesměs jen vystěhováním - tamní evropské a židovské menšiny, se v dnešní jižní Francii opakují. Etnické a náboženské složení velkých měst je jedna z nich. Druhá je vzájemné odcizení, protože obyvatelé proslulých banlieues a rezidenti bohatších, dosud vesměs nativních čtvrtí, se rozhodně navzájem nevnímají jako občané téže Republiky. 

Co se Republiky týče, spousta mladíků lelkujících po ulicích měst by si s potěšením zatančila na jejím hrobě. Zmenšující se "bílá" populace, částečně vzešlá z francouzských uprchlíků z Alžírska, zase považuje současné směřování Francie za zásadně pomýlené. Nikde neslaví Marine Le Pen takové velké a trvalé úspěchy jako na jihu. Na Korsice nebo v okolí Marseille sice Macron loňské prezidentské volby také vyhrál, ale jen o desetinky procenta.

Pak je tu džihád, věčná vábnička násilnických myslí, kázaný nejen v některých (ne vždy legálních) mešitách, ale i po Internetu. Občanská válka není referendum, nevyžaduje 50,1% hlasů. K jejímu rozhoření stačí podstatně menší podíl lidí ochotných vzít do ruky zbraň.

Ani Macron, radikální centrista (dodnes vlastně nevím, co to znamená...), není tak naivní, aby o problému nevěděl. Potíž je v tom, že on vůbec nemusí mít řešení. Před pár dny představený "plán proti chudobě" nicméně vypovídá o tom, že se Paříž ještě úplně nevzdala. Všimněte si těch opatrných formulací v článku: "deprivované distrikty" jsou nejspíš ekvivalentem našich "sociálně vyloučených lokalit". Ostřeji řečeno, jde o ghetta a o to, co z nich za pár let bude.

(Celý článek na www.kechlibar.net)