Miroslav Macek: Glosy pro čtvrtek

Bezostyšný slovenský prezident Andrej Kiska v předtočeném projevu, neboť 21. 8. už byl na rodinné dovolené ve Španělsku:
"Moc převzali bezcharakterní jedinci opírající se o sovětské bodáky."
Jeho otec, povoláním učitel, člen KSS, v časech normalizace 1968 udělal velmi úspěšnou kariéru, byl totiž místopředsedou okresního národního výboru v Popradu, do jehož kompetence spadaly záležitosti školství, kultury a náboženských otázek. Mnozí učitelé si jistě vzpomenou, jak jim ztrpčoval život...


A ještě jednou slovenský prezident Kiska:
Je povinností demokratických politiků chránit naši svobodu, možnost rozhodovat o naší budoucnosti bez obav z toho, že naše rozhodnutí zlomí hrubá síla.
Dodávám:
Ach, ta naivita! To je opravdu přesvědčen, že si o své budoucnosti rozhodujeme sami a že o nás - ostatně jako vždy - nerozhoduje velmocenská politika a velmocenské zájmy?
"Výroky Václava Klause mladšího jsou na hraně toho, co je únosné," říká místopředseda ODS 

Miloš Vystrčil.
Spousta voličů ODS má ovšem dojem, že je tomu právě naopak a že je to právě ODS, která je na hraně toho, co je pro ně ještě únosné.


Lidovky:
Na to, jak prožíval invazi, zavzpomínal například politik Petr Pithart nebo scénárista Zdeněk Svěrák.
Možná by stálo při takových příležitostech uvádět za jmény tehdejší stranickou příslušnost, tak jak se to dělá u politiků. Pak by ta věta zněla:
Na to, jak prožíval invazi, zavzpomínal například politik Petr Pithart (KSČ) nebo scénárista Zdeněk Svěrák (KSČ).
Vlastně, vzpomínal na srpen 1968 v mediích mimo bývalé bolševiky ještě někdo jiný?


Historik Michal Macháček:
Každá politická epocha, aby se legitimizovala, musí zákonitě negovat tu předcházející. První Československá republika negovalo rakousko-uherskou monarchii, Druhá republika a německý protektorát První republiku, Třetí republika vše předchozí, stejně jako režim pod kuratelou KSČ, jejíž čtyři dekády trvající vláda rovněž nebyla monolitem a můžeme ji dělit na kratší úseky, které se v lecčem vymezovaly. A posametová doba se zase vypořádává s tou rudou, aby se rovněž jednou dočkala odsouzení od své nástupkyně.


Reformní vize byly nesourodé a nejednou protichůdné, navíc i jejich protagonisté prodělávali myšlenkový vývoj. Kdo dnes ví, že Vasil Biľak byl dlouhá léta až do jara 1968 přítel a pravá ruka Alexandra Dubčeka, o jehož zvolení do čela strany se zasadil. Nebo že se dnes zatracovaní signatáři zvacího dopisu Alois Indra nebo Drahomír Kolder podíleli na reformním programu KSČ? Zkrátka s polarizačním modelem reformisté versus konzervativci si nevystačíme. Často převážil pragmatismus, osobnější motivace a teze o komunistech jako vedoucí síle společnosti a Sovětském svazu jako spojenci. Kolikrát jedni a ti samí schvalovali politiku Novotného, pak Dubčeka a nakonec aplaudovali Husákovi. 


Vojtěch Kos na facebooku:
Tak chválabohu, že nacismus tady nebyl dvacet let, to by se pak objevili nějací reformní nacisté a za padesát let bychom je adorovali.
Svoboda projevu je na nic, neexistuje-li svoboda po projevu.
Úspěch nemá vybuzovat závist! Úspěch má být okamžitě potrestán zdaněním!