Petr Novotný: 168 hodin manipulací Nory Friedrichové

Jako dítě jsem občas chtě-nechtě viděl v televizi estrádní pořad Ein Kessel Buntes. Po shlédnutí dalšího dílu "168 hodin" ze dne 9.9.2018 jsem nabyl dojmu, že pořad Ein Kessel Buntes, sice pod jiným názvem, pokračuje v ČT dál. Neumím si jinak vysvětlit komicky trapné, až tragické, výstupy protagonistů jednotlivých reportáží.

V první reportáži demonstrantky srdceryvně vyprávěly o tom, jak rády jezdí za své peníze demonstrovat proti Babišovi, třeba až do Německa. Každý, kdo se v politice pohyboval, ví, že občany politika obecně nezajímá. O ni se začne zajímat až v okamžiku, kdy se ho začne týkat, tedy v okamžiku, jestli bude mít za barákem dálnici, jestli bude mít vyšší plat apod. Takže je zjevné, že dámy demonstrantky jezdí demonstrovat proti Babišovi placeně, pokud nejsou chovankyně některé z psychiatrických léčeben, což podle jejich vyjádření není až tak nereálná varianta.

Druhá reportáž se týkala se Paroubka a jeho 3,5 miliónu v bankovním sejfu. Ačkoliv můžeme mít pochybnosti o penězích v sejfu, nelze reportáž postavit na blábolech, jak se to povedlo reportérkám ČT. Paroubek na tiskovce celkem věrohodně vysvětlil původ peněz. Novináři ze štábu Nory Friedrichové naprosto spekulativně, za podpory různých placených pseudoinkvizitorů z Transparency International D. Ondračky, vykonstruovali prapodivný příběh bez jakékoliv logiky. Finále, s emočním vyjádřením Paroubkové o tom, že chce dítě do své péče, a proto nemůže nic říct, bylo na úrovni "červené knihovny" Káji Maříka.

Komicky působil i rádoby satirický pohled našich karikaturistů na volební kampaň. Jak mám rád Zeleného Raoula, tak se Šťěpán Mareš v reportáži projevil jako totální blb. To, že v Havířově nechtějí migranty opravdu není proto, že by tam teď všichni uprchlíci za vidinou bezpracného života mířili, ale proto, že když se s politikou EU a přístupem k migraci nic nezmění, tak pak (třeba i na základě kvót) budou migranti i v Havířově.

Vrcholem byla poslední reportáž, o nějaké romce, která zvítězila v nějakém běhu školní třídy v horní dolní bez sportovní obuvi. Emoční příběh. Jenže problém je jinde. Co udělali rodiče? Proč jejich dítě je na tom tak špatně, že nemá na boty? Odpověď se všem "dobrosráčům" nebude líbit. Dítě nemá na boty proto, protože rodiče jsou lemplové, spoléhají na dávky, flákají se a je to jejich vina.

Na závěr mi nezbývá než konstatovat, že pořad 168 hodin je na úrovni estrádního pořadu východoněmecké televize. Je otázkou, kdo se na 168 hodin dnes dívá. Mám dojem, že je nás tak deset. Já a příbuzní Nory Friedrichové....