Referendum o EU jako nový zločin

Eurooptimismus i euroskepticismus jsou mrtvé pojmy. Doba, kdy se obě soupeřící strany předbíhaly v hodnocení výhod a nevýhod současné Evropské unie je definitivně pryč. Strana euro-kritická dokonce sáhla i k mimořádně odpudivému termínu pro své ideologické odpůrce:Eurohujer. Leč obě strany nakonec prohrály boj o to podstatné: O demokracii a o prostor práva.

Unie a Federace

Je zjevné a snadno prokazatelné, že zakladatelé a signatáři prvních evropských smluv směřovali k federálnímu uspořádání Evropy a nikoliv k centrálně řízenému superstátu s výjimečným postavením Francie a Německa. Dnešní projekt Unie by v roce 1950 vyvolal smích, úšklebky a politické odsouzení. Takový projekt by de factoznamenal dvojí okupaci ostatních evropských států. Leč po takové Evropě dnes tzv."elity" EU volají, takovou i silou prosazují. Je to mimořádně nebezpečná zlá a k válce inklinující politika. Mírový projekt zakladatelů Evropských společenství se doslova třese v základech.

Unionisté

Unionisté, prosazující superstát řízený nevolenými orgány se zhlédli v modelech totalitních vládců a tak se nezřídka objevuje kritika, že jejich silově prosazovaná unijní idea je spíše neonacismem, neomarxismem či dokonce jsou bruselští úředníci přirovnávání k funkcionářům rozpadlého Sovětského svazu. Z nemalé části jde o kritiku oprávněnou. Stále rostoucí absence demokratických procesů, osobování si rozhodovat bez právního podkladu prakticky o čemkoliv a kdykoliv ukazuje, že metody unionistů jsou metody veskrze špatné. Kritika politiky unionistů ze strany federalistů proto zesiluje a zesilují i strany a hnutí, kteří o takovou Unii jednoznačně nemají zájem. Kritici jsou na oplátku unionisty nálepkováni jako rasisté, xenofobové, v lepším případě extrémisté a populisté. Slovník hanobení kritiků totalitní Unie se velmi blíží slovníkům nesvobodných režimů.

Federalisté

Federalisté svou ideu v těchto dnech prohrávají. Dnešní EU nesměřuje k federativnímu uspořádání, k rovnosti států a jejich občanů, ale k novodobému rozdělení na "lepší" a "horší" Evropany. Celá rasová politika již jednou odsouzeného nacismu tak znovu pokoutně ožívá v podobě "nové politiky" a zakrývá se pláštíkem "dvojrychlostní" Unie. Výroky unionistů na adresu členských států, které inklinují spíše k federálnímu pojetí Evropy jsou nemístné, nepřátelské a nepřijatelné.

Čekat na změny je maření času

Marnost snahy o změnu této totalitní Unie první pochopili Britové a z Unie odcházejí. Norové a Švýcaři do této EU raději ani nevstoupili. Federalisté umlčováni placenou proti propagandou a destruktivními dotacemi prohrávají, stejně jako prohrávají zakladatelé, tedy ti, co s návrhy federální evropské unie v minulém století přicházeli. Změna není možná, náprava neexistuje. Platí stejně, jako kdysi platilo pro tzv. Sovětský blok: Jen rozpad pomalu už okupační EU přinese národům zpět svobodu. Jen tehdy unionisté nebudou moci svůj šílený plán likvidace národních států dokončit. Už dnes pro tento plán používají invazní pěšáky v podobě migrantů, nařízené kvóty a nestoudné soudní rozsudky. Je načase zvolit změnu dříve, než nakonec nebude vůbec možná.

Je možné připomenout dobu socialismu

Zjednodušeně se vyznačoval několika zřejmými rysy. Především tím, že zakazoval svým občanům opouštět stát směrem na Západ (výjimky byly jen pro vyvolené). Bylo to proto, že totalisté "Věděli", že občané by utekli ze socialistického žaláře. Mnozí nepochybně ano, všichni těžko. Totalisté se jakékoliv svobody chorobně báli. Dnešní obhájci této EU zuřiví unionisté připomínají totalisty až příliš trpce. Unionisté "Vědí", že referendum o setrvání v této EU by dopadlo špatně. Vědí to předem, a proto dělají vše, aby se nekonalo. Nepřipuštěním referenda se sympatie k EU nevytvoří, špatný stav se neudrží a zboří se to nakonec stejně, jako se zbořil socialismus. A vůbec to nemusí být sametové. Unionisté jsou jen novou formou totalistů, ale jsou stejně tak pro demokracii a svobodu škodliví a nebezpeční.