Uzná český soud, že máme v EU paorganizaci?

Žalobu z příliš horlivého rozhodnutí státního zástupce bude projednávat soud.

Osoba stíhaná píše: V jasném světle nadcházejících událostí(4.9.2018 v 9:00 jdu k soudu za údajný přečin proti skupině obyvatelů(tak to skutečně napsali) a proti jednotlivci podle paragrafu 352 odst..2,3 písm.b) trestního zákoníku.)

Kdo je osoba jdoucí k soudu není podstatné. Podstatné je užití trestního práva v tomto případě. Text, který přiměl státního zástupce podat žalobu byl následující:

"Karl Marx Juncker, Vrchní velitel nejvyššího politbyra Svazu Evropských Socialistických republik je praobrovsky, stokrát vohnilej a hydrolionkrát plesnivej čůrák! Přátelé, právě odcházím se svojí novou minolovkou hledat poklady. Až najdu milion až dva miliony let starou kosmickou loď, odnesu to do sběru a za obdržené nálezné koupím deset deka novičoku a tu vykurvenou, zpýčenou, zesranou a na kvadrát vymrdanou paorganizaci kompletně a jednou pro vždy vytrávím i s celejma jejíma rodinama. Tak mi držte palce."

Poprvé zde máme vulgární slovo asi na adresu kohosi. Osoba urážená má pojmenování Karl Marx Juncker a prokázat, že autor tím jednoznačně určoval předsedu Evropské komise J.C.Junckrea není až tak jasné. Ale to jde o případný civilně-právní spor a pokud si Juncker vztáhne text na sebe, pak se on sám musí domáhat u soudu omluvy a satisfakce. To nemá s trestním stíháním nic společného.

Podruhé tu máme text o hledání kosmické lodě, následného výtěžku ze sběrných surovin a koupě deset deka novičoku. Jde o zjevnou nadsázku, protože kosmické lodě tu nemáme, do sběru by asi nikdy nepřišly a novičok se veřejně neprodává.

Nelze-li jed koupit, pak vyhrožování tímto jedem je předem nemožné. Je to jako vyhrožovat paprsky X, meteority z Marsu či pozváním mezigalaktických bojovníků. Od počátku nemožné. Takovou hrozbu nikdo nemůže brát vážně a není možné tvrdit, že mohla vzbudit v někom vážné obavy. To už autonehoda na dálnici má větší pravděpodobnost, že by se mohla stát.

Pokud autor textu chtěl zdůraznit tvrdost trestu, který si kdosi v"paorganizaci" zaslouží, pak nadsázku je možné vždy použít bez ohledu na to, jak expresivně zní.

A kdo měl být tím cílem, v jehož zájmu státní zástupce konal? Kdo nebo co je ona "paorganizace" a k jakému počtu konkrétních obyvatel sám státní zástupce toto slovo přičítá? To, že si něco státní zástupce myslí a dovozuje je jedna věc, to že soudu musí on prokázat, že jde o jasně definovanou skupinu ohrožených lidí je druhá věc.

Slovo "paorganizace" může znamenat cokoliv, ale také zcela nic. Pokud soud rozhodne o trestu pro autora textu, pak ale nepřímo potvrdí, že máme v Evropě nějakou "paorganizaci", kterou je třeba chránit.

Skoro by to mohlo být zábavné.

Skoro, kdyby zásada trestního stíhání nespočívala v něčem úplně jiném. Zásada subsidiarity trestní represe, někdy též nazývána jako principultima ratio, vyjadřuje, že trestní právo je prostředek určený k ochraně zákonem stanovených zájmů, který musí být užíván jen tehdy, pokud užití jiných právních prostředků ke sjednání nápravy nepřichází v úvahu, neboť již byly vyčerpány nebo jsou zjevně neúčinné či nevhodné. To, že nějaký text je skutečně nevkusný a vulgární ještě neznamená, že autor musí být trestně stíhán.