Zuzka Součková: Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy

Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.

Už od pradávna nosím v hlavě jeden reklamní spot.

Nádherná rodinka si vyrazila do přírody na piknik. V dokonalém souladu si posedali na pestrobarevnou deku. Nikdo, ani jedno z dětí, se nedohadoval, že druhý má lepší místo a že tady to je z kopce a tady je hrbolek. Uprostřed deky se skvěl piknikový koš plný dobrot. Hlava rodiny nějakým naučeným hmatem sáhla do prostoru a vytáhla láhev sektu. Matka stejným hmatem vykouzlila skleničky, které se v odpoledním slunci leskly jako křišťál. Děti dostaly žlutou limonádu, všichni se na sebe usmáli a ťuknutím na zdraví si připili. Pak se pustili do hodování. Talíře i příbory byly z poslední kolekce znčkového nádobí. Jídlo si všichni pochvalovali, ale nikdo nemlaskal, nikomu nevypadávala sousta z úst ani nikoho nebolel zub. Na závěr hostiny matka s grácií vykouzlila z koše dezert a nalila z červené konvičky, která ladila s piknikovou dekou, květinami na louce, s mraky na obloze i s oblečením hlavních protagonistů, vroucí kávu. Z hrnků se linula vůně až ke mně domů.
Muž i žena se po celou dobu na sebe usmívali, až mezi nimi přeskakovala červená srdíčka. Děti nezlobily, způsobně jedli, po obědě si spokojeně na chvilku zdřímly a pak začaly hrát pexeso. U této hry se vůbec nehádaly, nepodváděly a druhému přály vítězství. Nikdo nebrečel ani se nevztekal.

Tak tohle bych taky chtěla zažít, rozhodla jsem se pevně a začala přemýšlet, jak na to!

Upcét kuře, připravit brambory a zeleninový salát, to byla pro mne brnkačka. Zchladit víno a uvařit do termosky kávu jsem zvládla na první dobrou, a nic už nepřekáželo tomu, aby se rodinka vydala na piknik.

Ještě piknikovou deku. Mám jich doma plno v rozličných barvách, ale protože jsem praktická (ach jo!), vezmu tu tmavě šedou, na které nebude vidět bordel. Teprve po usednutí jsme zjistili, že deka kouše jako štěnice. "Auuu, mami, ta deka kouše," otravovaly děti hned, jakmile se na deku usadily. To ještě netušily, že kousání deky bude to nejmenší.

Nemám originální piknikový koš, tak jsem použila obyčejný proutěný košík, se kterým chodím na nákup. Talíře, skleničky ani hrnky se do něj nevešly, okolnostmi jsem tedy byla donucena použít kelímky a papírové tácky. Na příbory jsem zapomněla úplně... no co, občas člověk musí ze svých nároků slevit. Budeme jíst rukama, řekla jsem si, ostatně děti to tak mají nejraději. A hned jsem se nafoukla jako pouťový balónek, jaká jsem dobrá máma.

Pak už piknik nabral na obrátkách.

Kromě kousavé deky jsme odháněli komáry a vosy. Jedna dokonce štípla benjamínka do ruky a on pak několik dalších hodin řval, když mu došly síly, tak jen naříkal. Jistě chápete, že pro matku je taková situace hodně psychicky náročná.

Při odhánění hmyzu uteklo maso z tácku otci a sežral mu ho pes, který má, co se týče masa na zemi, rychlejší reakce. Musela jsem se podělit o svůj kousek, což mně dost štvalo. O jídlo se dělím nerada! Zeleninový salát dokázal tácky úplně rozmočit, takže ho následně všichni odmítli konzumovat.

Víno zteplalo a káva vystydla. Přesto jsme to s mužem do sebe natlačili a vůbec jsme se těmito detaily nezabývali. Co je to proti nekonečnosti vesmíru.

Děti odmítly po obědě odpočívat, u pexesa se servaly do krve, protože obě se vrhly na modrou lodičku najednou. Přitom kňouraly, že je kouše deka, komáři a hovado, a otravovaly tím rodičům odpoledne. Ten, který prohrál, fňukat nepřestal, v nestřeženém okamžiku vítězi ukradl botu a hodil ji do křoví. Několik dalších dlouhých chvil jsme ji hledali, což se zdálo být nereálné. Našli jsme několik psích exkrementů a toaletní papír... možná ty exkrementy v křoví nebyly psí!

Červená srdíčka lásky mezi mnou a mužem nelétala, měli jsme oba plné ruce práce, abychom zvládli děti a nepohádali se o rozličné výchovné metody.

Jedno dítě šlo domů bosé a celou cestu naříkalo, že ho pálí nožičky. Další dítě brečelo, že ho pálí štípnutí od vosy. Mně se chtělo plakat, že reálná realita je úplně jiná než ta virtuální. Naštěstí zteplalé víno má pořádný říz a tak jsme si my dospělí dopřáli lehkou opičku, čímž se realita přestala jevit tak reálně.

A jaká z toho plynou ponaučení?

Nevěř reklamě, nezobrazuje realitu.
Žij svůj život a neopič se po někom jiném.
Věz, že děti-sourozenci vždycky najdou důvod, proč si navzájem ubližovat, a tím své rodiče dokonale otrávit.

A hlavně!
Pro zachování duševní svěžesti vždy podávej oběd pěkně v klidu u stolu v jídelně.

Publikováno se souhlasem autorky.